Když odešel náš prvorozený klouček do nové rodiny, dlouho jsem byla smutná. Netušila jsem, že to tak bolí, když se loučíte se svým malým, chlupatým uzlíčkem.

 Jediné, co mě drželo, bylo to, že se dostal ke skvělým majitelům. Ti pro něj udělají vše. Zanedlouho, aby nebylo  Atrýskovi smutno, mu pořídili holčičku. Je krásná jako Arinka. Prostě lištička zrzavá.


 A jak šel čas a majitelé zjistili, že dva papilloni je málo, k radosti synů pořídili ještě jednu holčičku. Krásnou černovlásku. Atrej měl kolem sebe pěkný babinec. Může být však v klidu, jelikož byl zavčasu kastrován. Užívá si plně lásky a společnosti svých kamarádek v jakékoliv chvíli.


 Po třech letech si můžu s klidným svědomím říci, že jsem vybrala vzornou, svědomitou a zodpovědnou rodinu pro mého prvorozeného.