ROK  2019

Dny volna jsem trávila ve hrách s našimi psíky. Nejkrásnější čas s nimi. Milují hry a hlavolamy. Mínka je prostě skvělá a chytrá.

Na FB jsem objevila krásnou fotku, našeho malého, Herkulese s jeho kamarádem. Jsou kouzelní oba.Věřím, že se budou líbit i vám.

Tak jako každý rok, svátky vánoční jsme oslavili současně s našimi papillonky. Letos nám přibyla ještě jedna psí šmudlinečka-Hermínečka. Ze začátku jsem si myslela, že nevydrží s námi u stolu, ale opak byla pravda. Krásně a způsobně celou dobu seděla na židli a baštila kuřecí řízek. Prostě vzorně okopírovala své rodiče a tetu. A jako každé malé dítě, měla i u stromečku první volbu dárků. Vybrala si svůj kobereček na čuchání a hned se na něm uvelebila. Po rozdání smradlavých šlach, které naši psi milují, se muselo hned hrát. Všem to šlo na jedničku a po tak skvělé hře si museli i na chvíli schrupnout. Škoda, že páníček šel na noční a neviděl, jak to těm našim, chlupatým lásečkám, jde.

Mínka už pomalu trénuje...výstava se blíží mílovými kroky.

Dnes, 30.11. jsem dostala krásné fotky našeho Horácia. Moc to kloučkovi sluší a váhově je o malinko jen těžší jak naše Mínečka. Váží krásných 1550 g. Mám z něj velkou radost. Jeho kamarádem se stal úžasný kocourek. Jsou z nich bezva kamarádi.

A ani Herkules nezůstává v pozadí. I váhově je úplně stejný jako Horácio. Se svým kamarádem rád chodí na procházky a sdílí svou "televizi". Rybičky tak někdy působí a aspoň mají kluci zábavu.

Dne 11.11. na Martina, jela naše milovaná Eliška za psíkem do Rakouska. Měla své touhy a po skoro dvou letech jsem se rozhodla holčičku nakrýt. Fešák se jí líbil a tak věřím, že z tohoto spojení vzejdou krásná štěňátka. Držte nám pěstičky, ať nám to vyjde.

Krasavec se jmenuje SATYR Caprina Dowina

10.11. jsem jela s naší malou holčičkou na supr akci s Dianou Sychovou, kterou pořádala p. Dudášová v Bernolákovu. Byl to seminář zaměřený na výcvik psů k výstavám. Dobré rady v handlingu a hlavně skvělé setkání pejskařů. Každý si odnesl to, co potřeboval pro svého miláčka- cenné rady a trénink.

 Hermínka měla svou první akci mezi více pejsky najednou. Holčička to zvládla na jedničku. Vůbec jí nepřekvapilo, že kolem nás běhá plno psů, ať už větších, či menších. Začlenila se do psího kolektivu a neřešila výstavní kruh, ani stůl.  Dianka jí moc chválila a já byla ráda, že ve svých 3,5 měsících se ničeho nebojí. Její největší odměnou byla přítomnost malé holčičky, s kterou si nakonec semináře hrála.

 Odjížděla jsem moc spokojená. Škoda, že jsem se nenechala s Mínkou vyfotit. To mi úplně vypadlo z hlavy. Foťák jsem měla s sebou a tak aspoň nějaké fotky jsem udělala ostatním účastníkům.

https://hedzi.rajce.idnes.cz/seminar_Bernolakovo_10.11.2019/

Dnes 31.10. jsem byla s malou Hermínkou na očkování. Mínečka byla velice šikovná. Váha jí navážila krásných 1320gr. Sehnala jsem i pěkný svetýrek, který dostane pod stromeček. Mám z malé radost, jen by se mělo ještě umoudřit to její dýchání. Pan doktor říkal, že možná z toho vyroste a bude dobrá. Je to malý rarášek a miláček.

25.10. mi došel nádherný dopis z Maďarska a vněm byl pro Vikíska oficiálně uznaný titul ŠAMPIONA!! Mám velkou radost. Pohár si vyzvedneme u Vikískové chovatelky.

Aby se naše malá moc nenudila, přichystala jsem si pro ní první hlavolamy.

Mínka ve třech měsících.

15.10. oslavila své šesté narozeniny naše sluníčko Arinečka. Tak hooodně štěstíčka a zdravíčka, lásečko naše!!! Oslava bude probíhat zítra i s mým svátečkem...dortrík už je nachystán. Zbytek se chladí.

Chystáme se na zimu. Konečně mám pro malou obleček, který jí sedí. Nikde neodstává, ani neplandá.

Dnes,8.10. nám odjel Herkules do nového domova. Bylo to hektické předávání informací, jelikož nebylo mnoho času. Slečně Maternové odjížděl rychlík a tak jsme vše musely urychlit. Přijela totiž jen na otočku. Oběma přeji hodně štěstí a hodně krásné, společné chvíle v samé radosti.

Přišel čas loučení. Dnes, 4.10., nám odjel do nového domova Horácio. Doufám a pevně věřím, že je to ta nej rodina a klouček se bude mít velice dobře. Bude působit jako léčitel na vše bolavé a tak má nastavenou prozatím dráhu canisterapeuta. Horácio to určitě uvítá a mazlinkování bude pro něj ta největší odměna. V roce, se možná vrhne i na nějaký ten sport. Přejeme mu všichni, aby byl to nej zlatíčko pro celou rodinu a ta si užívala jen samou radost.

A zas se to krásné otočilo proti mě. Dnes 29.9. jsem měla moc smutný telefon ze Slovenska od mé zlaté chovatelky p. Semanské. Se slzama v očích a bolestí v srdci mi oznámila, že moje Hedullí a její zlatíčko a lásečka, odešla za duhový most.

 Dostala jsem informaci, že při hře se staršími, adoptivními sourozenci, v zápalu běhu, spadla ze schodů a zlomila si vaz. Bohužel, i takovéto souhry náhod fungují.

Apeluji na vás, všechny, kteří máte, nebo budete mít štěňátko, hlídejte je jako oko v hlavě. Stačí tak strašně málo a je po radosti z prcka. Po parťákovi i veškeré vaší představě o budoucích chvílích s vaším malým broučínkem.

 Mám hrůzou stažené hrdlo a v očích stále slzy, neboť už je to třetí psík za tak krátkou dobu.

Dnes, 20.9. jsem jela s mojimi drobečky na očkování a čipování. Panu doktoru se líbili, i když říkal, že jsou to doopravdy drobečci. Očkování i čipování proběhlo bez pláče, jen malý Herkules trošku bojoval a nelíbilo se mu, že jsem mu zafixovala hlavičku, aby se moc necukal. Malinko poplakal, ale žádná hrůza to nebyla. Byla jsem spokojená a mrníci poběhali na pomrzlé trávě. Než jsme odjížděli, musela jsem oškrábat na autě okno. U nás byla ráno totiž nula o půl osmé.

Takže podzim je tu! Doufám, že ještě bude svítit dost sluníčka, aby si ho ti moji malí, dostatečně užili.

 Po očkování a lítačce venku, šli honem štěníci do hajan.

A JE TO TADY!!!

Konečně nastal den "D" a já si odvezla 13.9 své tři štěníky domů. Hedullí zůstala u p. Semanské v její smečce úžasných papilloních slečen. Rozšíří tak její babinec-psí. Věřím, že se bude mít přímo královsky a uvidím jí co nejdřív na výstavním molu. Doufám, že se bude líbit i ostatním, né jen nám, domácím.

Tři draci tak začali okupovat náš byt. Moje smečka je přijala dost vlažně. Nejvíce se o nové příchozí zajímal Vikouš. Poznal, že včíl sa začal lámat chleba. Bránil si svoje území na mém klíně. Jakmile jsem vzala jednoho z malůšků k sobě, okamžitě se nasáčkoval do mé náruče. Myslím, že pochopil, že je jeho prvenství nahnuté.

 Drobci jsou úžasní. Spinkají pospolu a když si hrají, tak létají po celém bytě. Je jich prostě plný dům. Mám z nich ohromnou radost, hlavně, že vstávám už ve dvě ráno. No co, je to jen o hodinku dřív, než chodím na ranní. Přes den se jim však suprově hajá a odpočívá.

Dne 3.9. jsem dostala nádherné video našich malých trhačů. Už jim lezou růžky a začínají vše ničit a kousat. Nejlepší je k tomu bráška, hračka, pelíšek, nebo prostě na co se přijde.

Další video v sekci : vrh "H".

No a po řádění se z nich stávají úplní svatoušci a andílci.

A sotva jsem přijela ze Slovenska, doběhla mne zas smutná zpráva, jenž jsem obdržela v pondělí 19.8.

 Odešla velká chovatelka a milovnice veškeré fauny a flory ZUZANA NOUZÁKOVÁ.  Majitelka CHS de POMPADOUR, jedna z významných zakladatelú tohoto krásného plemene na Slovensku. Nemalou měrou se podílela na jeho zušlechtění a ukotvila jeho ráz. Mnoho zahraničních psů, ale i u nás, má v průkazu původu zrovna tuto chovku. Pro chov papillona bude velkou ztrátou. Víc však bude chybět jako člověk, který vám byl vždy ochotný poradit a pomoci, když jste to potřebovali. Její nádherný smích mi bude stále znít v uších. Budeš mi moc chybět, Zuzi.

Týden je za námi a já byla opět na návštěvě (17.8.) za drobky ve Skalici (SK). Nejprve jsem zajela do Bratislavy na výstavu psů, kde jsem nafotila páru účinkujících. Věřím, že se jim fotky líbili a použijí je na své stránky. Vítězům BLAHOPŘEJI!!!

 Až po nákupech jsem se vydala za mojím vrhem "H". Neskutečně poskočil. Začínají skotačit a vše kousat. Rostou jim zoubky. Dokonce i malá Hermínka je o kousíček lepší. Zato však krásnější. Ale okouzlují mne všichni čtyři.

Hermínka-Mínka

Horácio- Horýšek

Hedullí - Dulinka

Herkules - Kulíšek

Před chvílí ( 13.8.) jsem dostala smutnou zprávu od chovatelky, jenž se stará o mé malé drobečky. S malou Hermínkou to nevypasdá dobře. Bojuje ze všech sil o život. Držte jí prosím pěstičky, aby to zvládla. Bylo by jí veliká škoda.

Přišly mi i krásné fotky naší loňské krasavičky Fantagiro. Malá se vyloupla v krásnou slečnu, skvěle nasrstěnou.

Dne 10.8. jsem se rozjela za svými chlupatými dětmi a p. Semanskou do Skalice. Bez této osůbky a její vzorné psí mámy, by moji malí nepřežili. Patří jí veliké díky za péči, jenž věnuje mým drobečkům. K dnešnímu dni neuvěřitelně přibrali. Dívají se na svět a začínají pomalu cestovat po pelíšku.

Další krásnou fotečku jsem dostala 3.8. Malí už se drží a prospívají. Snad už vše zlé je zažehnáné.

Nové fotky našich miminek jsou vložené pod každou fotkou jedince v sekci : vrh "H"

Tento uplakaný čas mi přinesl i kousíček naděje. Přišla mi krásná fotečka s váhou našich miminek a s náhradní mámou.

Nevím, kdy se zastaví lavina zlých událostí jenž postihla mou CHS. Před chvílí , 27.7. ve 13hodin mi volala majitelka našeho malého, krásného kloučka, Eisíčka. S pláčem mi oznámila, že Eisíček zemřel  na klinice, po pokousáním německým ovčákem. Prostě dvoukilový prcek ten šok nezvládl a já to asi nepřežiji též. Je to během krátké chvilky druhý, dvouletý psík, jenž tragicky zahynul. Měl celý život před sebou. Prostě nechápu.  Je mi to strašně líto.

Dnes, 25.7. jsem dostala zprávu o mojich drobečkách. Prozatím se drží a pomalounku přibívají, ale není vyhráno. Herkules bohužel nesaje mléčko od fenečky a tak je krmen náhradou. Zbytek se snaží sát, ale i přesto jsou ještě krmeny z lahvičky. Snad to děti zvládnou a začnou prospívat. Nejdůležitější bude ještě týden. Doufám a modlím se za to, aby svůj první a největší boj vyhráli. Dostala jsem i fotečku jak spinkají v pelíšku.

Po císaři, jenž byl 21.7. jsem každý den jezdila na kliniku, aby moje Arčínka nasadila pro prcky mléko. Bohužel to se nepodařilo a i když dostala 2x oxytocin a spousty homeopatik, mléko nikde. Nepomohli ani masáže od štěňat, ani ode mne, nahřívání a teplé lázně. Proto jsem požádal o pomoc mocný FACEBOOK. Na radu jsem našla náhradní mámu. Jela jsem proto na Slovensko, kde se nachází fenečka se čtrnáctidenními dětmi.  Vyzkoušeli jsme, jestli fenka přijme ke svým třem štěňatům ještě i ty moje čtyři. Věřím, že to zvládne. Paní chovatelka je zkušená a její Fayenka je skvělá máma s hodně mléčkem. Moji drobci však ještě nemají vyhráno, budou muset hodně zabojovat a tak jim všichni držte pěstičky, aby to zvládli.

 Moji andílci s adoptivními sourozenci.

Sobota 20.7. noc a následná neděle, byla dnem, kdy jsem zažívala pocit hrůzy.

 Naše Arinka se měla chystat k porodu. Bohužel už od úterý (55.den) vůbec nežrala a sotva, že se napila. V pátek ráno, když jsem přišla z noční, jsem si všimla, že ani nevykonává potřeby. Neměla chudinka z čeho. Byla hrozně slabá.  V sobotu v noci, jak jsme šli venčit, Ari se mi začala motat dokola. Už jsem tušila, že není něco vpořádku. Nastala rychlá akce. Hovory s veterinářkou. Po domluvě,  následný odjezd na kliniku do Slušovic. Po prohlídce a rentgenu následoval císařský řez. Vůbec jsem z toho nebyla moudrá. Ultrazvuk mi oznámil 2 štěňátka a k mému překvapení rentgen 5. Jedno štěňátko se však zpříčilo v cestách a tak nastal boj o mrňata. V devět hodin dopoledne se předemnou na stole hemžili první dva malůšci. Za dalších 15 minut jsem dostala do rukou další dva. Bohužel jedno, co bránilo příchodu na svět zbylé smečce, nepřežilo. Je pravda, že jsem ani nechtěla vědět, co to bylo, i tak jsem plakala. Pan doktor mi vysvětlil, že mám aspoň ty čtyři, krásné miláčky a budu potřebovat hodně sil, aby mi přežili a dokázali pít a přibývat. Trochu jsem nechápala, ale doma jsem porozuměla. Začal prostě boj o jejich záchranu. Prozatím mi padají z váhy. Držte nám palečky i pěstičky, abychom to všichni zvládli. Bylo by mi moc líto, kdybych o další měla přijít. Takto mám krásně vyrovnaný vrh dva na dva.

Dnes, 6.7. jsem dostala moc smutnou zprávu od majitelů našeho Danteska. Ještě pořád se třepu a nemůžu se z toho vzpamatovat.

Vážená paní Živníčková,

Chtěli bychom se s Vámi poradit a možná od Vás i pomoci. Stala se nám velmi těžká rodinná i sousedská událost. Bydlíme společně se sousedy na jednom pozemku a pejsek Dantes, i když to nikdy předtím neudělal, tak usnul ve stínu pod autem sousedů. Aniž by sousedka něco tušila, pejska nám přejela. Možná to bylo hodně náhod dohromady, možná vysoké teploty, které v tomto týdnu jsou i v Jablonci nad Nisou hodně vysoké. Dostali jsme se tak všichni do velmi složité situace. Včera jsme Dantese pohřbili na zahradě.

Velké překvapení jsem zažila v úterý 18.6. Jako přepadová jednotka mne navštívila chovatelka se dvěma Vikískovými kloučky. Byla jsem jimi úplně unešená. Né jen, že jsou nádherní, ale i povahově prostě luxusní. Herold (malý Viki,jak jsem si ho přejmenovala), je přesná kopie  táty. Z Herryho je překrásný phalének. Nedalo mi to a tak jsem se rozhodla, že musím vidět i zbývající štěníky. V pátek (21.6.) jsem sedla do svého plechového miláčka a rozjela se za zbytkem potomků. Bylo nádherně a tak štěňata běhala venku.

 Hermionka je překrásná psí slečna s nádherným uchem a ještě lepším nasrstěním. Oni všichni děti mají po tátovi skvělou srst. Hagrid mne upoutal svým skvělým přístupek k neznámému. Je hbitý, pozorný neúnavný. Pořád v pohybu. Bude z něj skvělý psík ke sportu, či tanci. Je pravda, že bude patřit do váhové kategorie jako táta. Herold a Hagrid jsou prostě malůšci do 2,5kg. na kráse jim to však neubírá. Ba naopak. Ostatní budou okolo tří kil.

 V pátek14.6. jsem na požádání naší knihovnice paní Povalačové šla vykládat o mojich papillonech na mysliveckou chatu. Konalo se zde rozloučení se školou pro druhou a třetí třídu. Neslo se v duchu psím. Čtením pohádek o pejskách, jejich životu a hlavně jejich potřebách. Pozvala jsem i Katku s Gonzou. Povídání se mělo týkat všech pejsků. Katka vykládala o mastinech, jejich povaze a já zas o papillonech a jejich historii. Snad se to dětem líbilo a na příští rok jsme se dohodly, že uděláme stejnou akci pro čtvrtou a pátou třídu. Ponese se v duchu psích sportů. Už pomalu začnu tu svou smečku trénovat.

Úžasný víkend 7.-9.6. jsme trávili v Nepřívěci u Sobotky. Konala se zde 18. Výstava klubu MKSK ( v sobotu) a v neděli DEN PAPILLONA.

 V pátek jsme vyjížděli o půl druhé a na místo jsme dorazili o půl osmé večer. Byla to náročná jízda přeplněnými silnicemi, objížďkami a rozkopanými ulicemi. Ale veškeré útrapy z cesty vyžehlil krásný pokoj, jenž na nás čekal na konci cesty. K tomu posezení v bezva společnosti papiloňáků. Večer se nám trošku prodloužil a ranní vstávání nebylo zrovna OK. Vždy je třeba nabrat pozitivní energii na další den.

Výstavu posuzovala paní Naděžda Klírová a vše jí šlo pěkně od ruky. Viki i Elli dostali známku V2 s titulem r.CAC.

V párech se umístili na pěkném, třetím místě. Klubovku jsme ukončili opětovným posezením s přáteli. Tentokrát ale jen decentně a šli jsme spát brzy. Ráno nás čekal náročný den v dobových kostýmech.

Oblékala jsem se hned po snídani a věřte, že největší problémem se u mne stalo líčení. Nejsem zvyklá na malování a tak mi to zabralo hodně času. Podle reakcí ostatních, mělo velký ohlas. Nikdo mne nepoznal. Jediné co mě prozradilo, byli moji psi a hlas. Měla jsem radost, že se mi to podařilo. V deset hodin dopoledne jsme měli objednanou prohlídku zámku Humprecht. Tento zámek je skvěle udržovaný a prostory krásné. Mohli jsme  do zámku i s psíky a tak jsme se všichni snažili o to nejkrásnější, společné foto. Prohlídka i s focením nám zabralo dost času a my se vraceli na hotel rovnou k obědu. Byla suprová svíčková. Po obědě už to šlo ráz na ráz. Soutěž o TOP štěně, TOP fenku, psa, TOP veterána, phalena a dítě a pes. Soutěží bylo dost a i cen bylo nepřeberné množství. Myslím, že každý si odnesl nějakou cenu a mohl být spokojený. Byla to nádherná neděle se skvělou zábavou. Díky patří především všem, kteří se postarali o perfektní chod výstavy, supr den papillona, bezvadné zázemí a hlavně - krásné ceny!!!

Středa 22.5. byla pro mne a Arinku cestovní. Za deštivého dne jsme jely obě na návštěvu za naším odchovancem Carpe Diemem.  Arinečka měla své touhy a tak jsem pro ní vybrala tohoto mladého pejska, jako budoucího otce štěňátek. Bohužel to ale Carpí nezvládl. Je ještě dost nedozrálý a milostného aktu se bál. Věřím, že až plně dozraje, bude přínosem pro malé fenečky, jako krycí pes.

Sobota 27.4. se nesla ve znamení "Výstavy koní". Jeli jsme všichni podporovat mojí dceru Janu a její koňské kloučky na Nultý ročník svodu irského coba do Nemšové (SK). Janiččiným hošíkům se vedlo skvěle!! Vyhráli vše. Lion dokonce celou výstavu. Moc jí GRATULUJI!!! Byla to nádherná sobota strávená na Gazdostvu Uhliská ve společnosti nádherných koní a milých lidí.

Na šmigrusta 22.4. jsem pro změnu jela za mojí malou Lolinkou do Vyškova. Můj byl v práci a tak jsem obrátila svou pozornost k našemu odchovu. Majitelka s malou nacvičovala výstavní chůzi, ale vzala to poněkud za jiný konec, než by se očekávalo. Ještě  štěstí, že mi poslala video, kde bylo vidět chyby, kterých se dopouští. Proto rychlá akce- vzhůru do Vyškova.

 Přivítalo nás krásné město. Byla jsem zde poprvé a velice se mi tu líbilo. Né jen proto, že majitelé mne přivítali s otevřenou náručí, ale i nádherná procházka k blízkému rybníku, byla prostě skvělá.

 Snažila jsem Haničce předat své zkušenosti a ukázku drobného výcviku. Malá spolupracovala suprově. Během chvilky pochopila, co se od ní chce a tak už jsem jen trénovaly a pilovaly. Věřím, že bude na příští výstavě připravená na konkurenci a nedá se. Díky za skvělé odpoledne všem! Byl to bezva prodloužený víkend.

Velikonoční, prodloužený víkend se nesl ve znamení turistiky. Na bílou sobotu 21.4. jsme se vyšli podívat na Půlčíny. Měli jsme to jako malou rozcvičku na nedělní výšlap.

 Na ten jsme vyjeli do Tematínských vrchů. Naplánovanou jsme měli zříceninu Tematín.  Je to vlastně třetí hrad na Pováží, jenž jsme navštívili. Převýšení 350m jsme zvládli všichni za dvě a půl hodiny.

 Po první třetině jsem myslela, že to vzdám. Nebyla jsem schopná se pořádně nadechnout. Můj však stál při mě a podporoval mne hlavně slovně. Nakonec se mi podařilo popadnout dech a chytit druhý. Pak už jsem šlapala jako hodinky a naši papillonci též. Trasu dlouhou 7km jsme zvládli na jedničku. Odměnou nám byl úchvatný pohled na okolí a podhradí. Myslím si, že hrad Tematím patří ke klenotům Slovenska. Tato nádherá zřícenina je úchvatná a práce, jenž zde probíhají, jemně dotváří kouzlo přírody, co jí obklopují.

Víkend 6.-7.4. jsem trávila čas na Národní výstavě v Ostravě. Tentokrát jsem svoje psíky nepředváděla. Nebyli nahlášeni. V sobotu jsem jela jako doprovod nádherné fence anglického špringr španěla Amálce od Zámiše. Tato fenečka byla poprvé v kruhu a hned se jí zadařilo získat V1,a tituly CAC a Národní vítěz. Amálka s Aničkou to prostě zvládly na jedničku. Doufám, že i v budoucnu budou sbírat krásná ocenění.

 V neděli jsem dělala handling pyrenejskému mastinu  Calvinu z Farmy štěkotu (Bruníček). jeli jsme všichni dřív, to proto, abych mohla nafotit i papillony. Což jsem s radostí udělala, neboť naše Lolinka nastupovala do kruhu naposledy ve třídě dorostu. Dostala známku VN1 a postoupila do závěrečných soutěží.

 Bruno šel do kruhu až později a tak jsem měla dost času na trénink. Vše se nám povedlo a panu Řehánkovi se líbil. Odnesli jsme si z kruhu známku V1 s titulem CAC. Byl prostě skvěle připravený od majitelky. Díky za to, Kačenko!!! Bylo mi potěšením se s Bembelínkem ukázat v kruhu.

Na klubovce v Praze náš Viki obdržel i titul KLUBOVÝ ŠAMPION. Počet bodů, které Viki vychodil, činil skoro 1100. Za tolik bodů by vlastně měl dostat 2x titul.

Nejteplejší (20st) a neskutečně krásný den 23.3. jsme všichni byli v Praze -Dolních Počernicích. Konala se zde Klubová výstava a my jeli poprvé i s naší malou vnučkou Kirou. Jela s námi, bez mámy. Nastupovala do kategorie "Dítě a pes". Velice se těšila. Poznala se zde i s kamarádkou Julinkou Velebovou. Tato rodina je vlastníkem naší holčičky- Babbii (Adélky). Holky si padly do oka. Bylo dobře, že spolu mohly být venku na hřišti a tak jim čas, než přijdou na řadu, skvěle utekl.

Jediné, co naší Kiru mrzelo, bylo to, že jako jediná dostala malý pohár. To, že skončila čtvrtá bych jí nějak vysvětlila a nabudila na příště, ale zohlednit velikost poháru jsem nedokázala. Hodně jí to rozladilo. Na Slovenské klubovce nastupovalo 4x více dětí, ale ani jedno se neoddělilo jiným pohárem. Prostě všechny děti dostali vše stejné. Buhužel, na naší klubovce při počtu 4 dětí, jsme toto rozdělili. Nevím, jestli jí někdy přemluvím, aby jela se mnou na další výstavu a předvedla psa. To byla jediná černá chvilka z celého dne.

 Mezi tím, přijela i rodina s naším Edíkem. Ten se zde potkal s bráškou Eisíčkem. Oba kloučci řádili na terase. Byla to suprová sobota, jen mne hodně mrzelo, že nemám čas se všem dostatečně věnovat. Tolik jsem toho měla na srdci a chtěla si povídat a tak málo jsem toho stihla. Málem jsem propásla i soutěž párů. Na dekorování jsem úplně zapomněla a až mě dvakrát vyzvali k nástupu, teprve jsem pochopila, že je to na mne. Popadla jsem prvního psíka, co se mi připletl pod ruku (Viki) a utíkala se fotit. No, prostě jsem nestíhala. Vše bylo moc hektické.

Edík

Eisík

Na klubové výstavě v Urmincích (16.3.) jsem předváděla i malou Galaxii. Holčička šlapala skvěle a Finské posuzovatelce se líbila. Odnesla si známku VN2. Jsem moc ráda, že chodila jako hodinky. Prostě byla skvělá.

Viki obhájil loňské prvenství v žebříčku TOP PAPILLON.

Veškeré poháry jenž jsme si dovezli z Urmince.

První březnovou neděli jsme se zajeli podívat do CHS Spolov na potomky našeho Vikíska. Vzala jsem foťák, Vikiho a dobrou náladu. Štěňátka s maminou nás přivítala vrčením. Musela jsem se smát, když jsem viděla ty prcky, jak napodobují mámu. Byli úžasní. Nejprve jsme jich museli nechat trošku unavit, aby se lépe nafotili. Zkoušela jsem je na pamlsky, které jim moc zachutnali. Toho jsem využila a hned jsem je zapojila do čuchaček. Malý Herold se okamžitě chytil a moc ho to začalo bavit. Je to prostě Viki v malém. Mám ze všech ohromnou radost.

HEROLD

HENRY

HARRY

HAGRID

HENRYETA

HERMIONA

Další víkend (23.-24.2.) co jsme byli mimo domov. Tentokrát jsme jeli do Bratislavy. Hodně jsem se těšila, jelikož měla přijet i Lolinka s Galinkou. Obě šly ve třídě dorostu a tak jsem byla zvědavá, která bude oceněná jako hezčí. Obě jsou totiž sobě rovné a hooodně podobné. Jak by né, když jsou to polosestry. Nastupovaly celkem tři dorostenky. Pro mou obrovskou radost, jenž jsem měla, když p. Rídarčíková oznámila vítězkou malou Lolinku, jsem ani nevnímala co jim vlastně říká a proč zrovna takto rozhodla. Honem jsem si šla přečíst posudky obou holčiček. Měly moc krásné posouzení. Jen Galinka měla napsáno, že je o malinko delší. To se však časem, jak poroste, ale usadí. Prostě doroste. Bude patřit do větší váhové kategorie, naše Lolinka bude menší, jen do 2,5kg. Mám z obou radost. Ale abych byla upřímná, nadšená jsem byla, že Lolinka vyhrála a odsunula Galu na druhé místo. Doufám, že mi to nikdo nebude mít za zlé. Přece jen je to moje srdeční holčička. Moc díky Haničce, že se s manželem o malou tak krásně starají.

 Po náročném předvedení musela přijít i zasloužená odměna. Jen nevím, kdo byl odměněn. Jestli já, nebo pejsci. Viz odkaz na video.

hraní po práci

Jeden neskutečný víkend od 15.2. do 18.2. jsme prožívali s Vikískem v Rumunsku. Rozhodla jsem se, že pojedeme spolu na 4 výstavy. Dvě národky a dvě mezinárodky ve dvou dnech.

Cesta byla dlouhá a zpříjemňovala nám jí společnost dalších tří pejsků a jejich páníčků. Cestovali jsme s americkým a anglickým kokršpanělem a fancouzkým buldočkem. Všichni dohromady tvořili nádhernou psí smečku.

 Jízda autem nám trvala 12 hodin, počasí nám přálo a tak nebylo nic, co by nám jízdu znepříjemňovalo. Po dojezdu do CLUJ-NAPOCA k luxusnímu hotelu, jsme se nestačili divit nádherou tohoto místa. Město je v rozkvětu a stavbě. Je prostě nádherné. Všude čisto, uklizeno a na silnicích nezavazí zaparkovaná auta. Ty jsou v parkovištích pod budovami. Všichni jsme si připadali jako Alenka v říši divů.

Pokoj, jenž jsme měli rezervovaný, byl vlastně plně vybaveným bytem. Vonělo to vše novotou a v obyváku nás uvítala zapnutá klimatizace a plazmová televize. Nechyběla ani lednice s mrazákem, sklokeramická varná deska, horkovzdušná trouba, pračka, žehlička, fén. No prostě LUXUS na nás dýchal ze všech místností. Koupelna se pyšnila nádherným obkladem a pračka přímo vybízela, abychom si po tak dlouhé jízdě přeprali své zaprášené věci. Teplá voda se zapínala digitálně na kohoutkách a dalo nám hodně namáhání šedé kůry mozkové, abychom na to přišli sami. Prostě úchvatné ubytování. Rozhodně se nedalo říci, že je Rumunsko chudé.

Sobota 9.2.byla dnem setkání. Od rána jsem se moc těšila, až se po obědě nachystáme a vyrazíme do Slavičína. Konala se zde beseda s panem Rudolfem Desenským. Jeho povídání mne úplně fascinovalo.  Začal vyprávět o svých začátcích a jak se vlastně dostal k problémovým psům. Následovala dokonce i část, kde barvitě líčil televizní natáčení seriálu "Kočka není pes" V druhé části besedy následovaly dotazy pejskařů jak zvládnout výchovu svých rozmazlený, nevychovaných a tvrdohlavých mazlíčků. Dotazů bylo tolik, že dvouhodinové setkání se protáhlo do večerních hodin. Po čtyřech hodinách jsme odjížděli spokojení a nadšení. Už nyní se těším na další jeho návštěvu, která by se měla konat v příštím roce.

V sobotu 2.2. náš Vikísek dodělal ČESKÉHO GRAND ŠAMPIONA. Tím jsme uzavřeli výstavní klání v Česku a dál zde bude jezdit jen do třídy čestné a užívat si pohodičky. Bez zbytečných nervů. Věřím, že i na Slovensku se nám v brzké době podaří dodělat VÝSTAVNÍHO ŠAMPIONA.

I Vikíska jsem si nafotila, aby měl krásnou fotečku.

Opět se musím pochlubit nádhernou Lolinkou. Roste z ní překrásná holčička.

Dne 20.1. porodila Cleopatra Spolov našemu Vikískovi 6 nádherných štěňátek (4 kluky a 2 holčičky). Mamince gratulujeme, štěníkům hodně zdraví a mámina mlíčka a Vikísek si už svou odměnu zbaštil.

 Moc se těším,  až se začnou batolit a my se tam zajedeme podívat a děti nafotím s rodiči.

 Více info v CHS  SPOLOV (viz LINKY)

Za tuto fotečku děkuji p. Jakubcové, která nás nafotila na Hanácké výstavě.

 Dostala jsem krásný dopis a fotečky od majitelky malého Fénixe.

 Výstavní sezonu jsme zahájili na Hanácké národní výstavě v Brně. Byl to neskutečný den. Glorinka vyhrála svou první výstavu se známkou VN 1 a Viki s tituly CAC,Národní vítěz, BOB a v závěrečkách BIG 5. Jsem na oba moc hrdá.

Jako druhou zprávu v začínajícím novém roce, mi přišel krásný e-mail s fotkama, od majitelky naší Fanynky.

Silvestr si velice užívala naše malá Lolinka. Se svou rodinou byli na silvestrovské procházce a malé to velice slušelo. Už se těším na lednové Brno.